České národní obrození – maturitní podklad

Zpracováno z dodaného textu o českém národním obrození.

1. Resumé: co musíš pochopit za minutu

České národní obrození bylo období, kdy se Češi snažili obnovit prestiž češtiny, kultury a národního vědomí. Probíhalo hlavně od konce 18. století do druhé poloviny 19. století. Vzniklo jako reakce na dlouhodobé posilování němčiny ve správě, školství a vyšší kultuře. Obrozenci chtěli dokázat, že čeština není jen jazyk venkova, ale může být jazykem vzdělání, vědy, literatury i politiky. Je důležité proto, že položilo základy moderního českého národa.

2. Tahák / hlavní body

Podstatné jádro

• České národní obrození = proces obnovy českého jazyka, kultury a národního sebevědomí.

• Cílem bylo:

  • zachránit a rozvíjet češtinu,
  • vytvořit moderní českou kulturu,
  • probudit vědomí, že Češi tvoří samostatný národ,
  • postupně připravit půdu pro politické požadavky.

• Obrození nebylo jen český jev, souviselo s evropským:

  • osvícenstvím,
  • Francouzskou revolucí,
  • růstem nacionalismu,
  • romantickým zájmem o minulost národů.

Proč bylo obrození potřeba

• Po Bílé hoře 1620 oslabila česká šlechta a do českých zemí přicházela cizí, často německy mluvící šlechta.

• Obnovené zřízení zemské 1627 zrovnoprávnilo němčinu s češtinou, ale v praxi začala němčina převažovat.

• Němčina se prosazovala:

  • ve státní správě,
  • ve školství,
  • ve vědě,
  • mezi vyššími vrstvami,
  • v úředním styku.

• Čeština nezanikla, ale byla vytlačována hlavně do:

  • lidové četby,
  • náboženských knih,
  • kramářských písní,
  • nižších vrstev společnosti.

Důležité reformy 18. století

• Marie Terezie

  • modernizovala stát,
  • roku 1774 zavedla povinnou školní docházku,
  • vznikaly triviální školy: čtení, psaní, počítání.

• Josef II.

  • roku 1781 vydal Toleranční patent,
  • roku 1781 zrušil nevolnictví,
  • lidé se mohli volněji stěhovat, vzdělávat a podnikat,
  • zároveň prosazoval němčinu jako jazyk úřadů a škol.

Důležitý vztah: Reformy pomohly vzdělanosti a pohybu lidí, ale zároveň posílily germanizaci. Právě to vyvolalo obrannou reakci českých vlastenců.

Chronologie obrození

1. Předchůdci obrození

• Bohuslav Balbín

  • jezuita ze 17. století,
  • napsal Rozpravu na obranu jazyka slovanského, zvláště českého,
  • upozorňoval na úpadek češtiny,
  • hájil češtinu jako kulturní dědictví.

2. Obranná / konsolidační fáze

přibližně 1775–1805

Hlavní cíl: bránit češtinu a dokázat, že má hodnotu.

• Šlo hlavně o vědecký zájem o český jazyk, dějiny a kulturu.
• Čeština byla ještě slabá ve veřejném životě.
• Obrozenci chtěli ukázat, že není jen jazykem prostého lidu.

Hlavní osobnosti:

• Josef Dobrovský

  • jazykovědec, historik, filolog,
  • „otec slavistiky“,
  • položil základy vědeckého studia češtiny,
  • psal hlavně německy,
  • nevěřil úplně v návrat češtiny mezi vzdělance, ale jeho práce tomu paradoxně pomohla.

• Gelasius Dobner, František Martin Pelcl

  • zpracovávali české dějiny vědecky.

• Václav Matěj Kramerius

  • vydával české noviny,
  • přibližoval češtinu širším vrstvám.

• Václav Thám, Karel Ignác Thám, Prokop Šedivý

  • rozvoj českého divadla.

3. Ofenzivní fáze

přibližně 1805–1830

Hlavní cíl: nejen bránit češtinu, ale aktivně ji rozvíjet.

• Obrozenci chtěli, aby čeština zvládla literaturu, vědu, filozofii i odborné texty.
• Začala se tvořit moderní slovní zásoba.

Hlavní osobnost: Josef Jungmann

• Usiloval o moderní spisovnou češtinu.

• Napsal Slovník česko-německý.

• Obohacoval češtinu o nová slova:

  • ze starší češtiny,
  • z jiných slovanských jazyků,
  • nově vytvořená odborná slova.

• Překládal zahraniční literaturu, aby dokázal, že čeština umí vyjádřit i složité myšlenky.

Jungmannova škola

Patřili sem například:

• Jan Evangelista Purkyně
• Jan Svatopluk Presl
• Karel Bořivoj Presl
• Antonín Marek
• Milota Zdirad Polák

Význam: rozvoj české odborné terminologie v přírodních vědách, medicíně, filozofii a technice.

4. Historie, slovanská vzájemnost a národní sebevědomí

• František Palacký

  • historik a politik,
  • napsal Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě,
  • zdůrazňoval význam českých dějin,
  • zvlášť vyzdvihoval husitství.

• Pavel Josef Šafařík, Jan Kollár, František Ladislav Čelakovský

  • podporovali myšlenku slovanské vzájemnosti.

• Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský

  • údajně staré české literární památky,
  • později odhaleny jako padělky,
  • ve své době ale posílily národní sebevědomí.

5. Divadlo, noviny a venkovští buditelé

• Divadlo bylo důležité, protože šířilo češtinu i mezi méně vzdělané lidi.

• Bouda

  • české dřevěné divadlo z roku 1786,
  • fungovalo krátce, ale mělo symbolický význam.

• Josef Kajetán Tyl

  • dramatik a organizátor českých představení,
  • autor textu písně Kde domov můj.

• Sbor pro zřízení českého národního divadla

  • vznikl roku 1850,
  • připravoval vznik Národního divadla.

• Zapadlí vlastenci

  • učitelé, kněží a místní vzdělanci na venkově,
  • půjčovali knihy,
  • zakládali knihovny,
  • organizovali čtenářské a pěvecké spolky,
  • podporovali ochotnické divadlo.

3. Vysvětleno jednoduše

Představ si, že čeština byla dlouho jazyk, kterým se mluvilo doma, na venkově nebo v lidových písních, ale když chtěl člověk studovat, úřadovat nebo patřit mezi vzdělané lidi, potřeboval hlavně němčinu. Obrozenci si řekli: pokud čeština zůstane jen jazykem prostých lidí, Češi časem ztratí vlastní kulturu i pocit, že jsou národ.

Nejdřív bylo potřeba češtinu „zachránit“: popsat její pravidla, sbírat staré texty, psát noviny, ukazovat, že má historii. To dělali hlavně lidé jako Dobrovský. Pak přišla druhá fáze: češtinu bylo třeba „vybavit“ novými slovy, aby šlo česky psát o vědě, filozofii nebo umění. To je hlavně Jungmann a jeho okruh.

Obrození tedy nebylo jen o tom, že pár vlastenců mělo rádo češtinu. Šlo o vytvoření moderního národa: jazyk, literatura, dějiny, divadlo, noviny, věda, školy a později politika. Bez toho by nebylo možné, aby Češi v 19. století vystupovali jako národ s vlastní kulturou a politickými požadavky.

4. Co si zapamatovat ke zkoušce

1. České národní obrození = obnova češtiny, kultury a národního vědomí.

2. Příčina: dlouhodobé posilování němčiny po Bílé hoře, hlavně ve správě, školství a vyšší společnosti.

3. Bílá hora 1620 a Obnovené zřízení zemské 1627 jsou důležité mezníky ústupu češtiny z vyšších vrstev.

4. Marie Terezie a Josef II. modernizovali stát, ale jejich reformy zároveň posílily němčinu.

5. Povinná školní docházka 1774 pomohla vzdělanosti obyvatel.

6. Josef Dobrovský patří k první, obranné fázi; vědecky zkoumal češtinu a položil základy slavistiky.

7. Josef Jungmann patří k druhé, ofenzivní fázi; rozvíjel moderní češtinu a vytvořil Slovník česko-německý.

8. František Palacký ukazoval význam českých dějin a posiloval historické vědomí národa.

9. Divadlo, noviny a zapadlí vlastenci pomáhali šířit češtinu mezi běžné lidi.

10. Pozor na chybu: Rukopisy královédvorský a zelenohorský byly padělky, ale ve své době měly velký vliv na národní sebevědomí.

Typické otázky

• Co bylo hlavním cílem českého národního obrození?
• Proč byla čeština v 18. století oslabena?
• Jaký význam měli Dobrovský a Jungmann?
• Jaký byl rozdíl mezi obrannou a ofenzivní fází?
• Jakou roli hrálo divadlo a noviny?
• Co znamená pojem „zapadlí vlastenci“?
• Proč byl důležitý František Palacký?
• Co byla slovanská vzájemnost?

Časté záměny

• Dobrovský × Jungmann Dobrovský češtinu hlavně vědecky popsal a bránil. Jungmann ji aktivně rozvíjel a obohacoval.

• Obranná fáze × ofenzivní fáze Obranná = zachránit a doložit hodnotu češtiny. Ofenzivní = rozšířit češtinu do literatury, vědy a veřejného života.

• Rukopisy Nezapomeň: ve své době byly důležité, ale později se ukázalo, že nejsou pravé.

Tak. To hlavní už víš. Teď už se to musíš naučit sám.